Když se řekne „Lední hokej Plzeň,“ co si představíte? Pro Pilsen wolves hokej znamená rodinu. Místo, kam se těšíme – na to, dát si do těla, vidět kamarády, posunout své hranice zase o trochu dál a něco se naučit..
Očima smečky
Ne každý den se v životě setkává s příběhem, který v nás zanechá silnou stopu. Ale jeden takový příběh se odehrál přímo v naší smečce.
Letos začal navštěvovat kurzy bruslení Adam, kterému život nadělil hendikep. Hendikep, který se zdál být překážkou k tomu, aby se mohl radovat z bruslení společně se svými vrstevníky. Adam však v sobě našel odhodlání a připojil se do naší smečky. Jeho síla, vytrvalost a odvaha, s jakou se pustil do nácviku bruslení, byla obdivuhodná. Okamžitě si získal respekt jak u trenérů, tak u vlčat. Jeho vnitřní stoprocentní nasazení inspiruje. Mnozí z vlků musí cítit stud, že ačkoliv k nim byl osud příznivější, nedávají do tréninků tolik srdíčka jako tento úžasný chlapec.
I přes svůj hendikep se stal přirozeným vzorem pro ostatní. Celý oddíl je na něj právem pyšný. Cesty osudu nejsou vždy jednoduše pochopitelné, ale v tomto případě se osudy smečky prolnuly s osudem úžasného chlapce. Smečka dá něco jemu a on dá něco smečce. Třeba i díky němu si někteří vlci uvědomí, že cokoliv děláme, musíme dělat na sto procent, a někdy i více. Možná přijde i zjištění, že jejich úspěšná cesta začala právě při setkání s tímto chlapcem. Proto si každý najde v naší smečce své místo a každý je u nás vítaný.
Očima Adama
„Když jsem poprvé viděl hokej v televizi, řekl jsem si, že ho chci hrát. A tak jsem začal přemlouvat tátu, aby mě přihlásil do nějakého hokejového oddílu. Tátu jsem musel dlouho přemlouvat, až mě nakonec v říjnu 2018 vzal na hokejovou brusličku v rámci Pilsen Wolves.
Když jsme se tam přišli, hned jsem cítil, že se mi tam bude líbit. Začínal jsem jezdit s hrazdičkou a táta mi říkal, že budu jezdit s hrazdou až do Vánoc. Teď, když umím jezdit bez hrazdy, zkoušíme už i piruety a já moc doufám, že budu hrát i za náš tým. Jo a ve VLČÍ SMEČCE se mám dobře. Mám podporu od trenérů i ostatních lidí.“
Očima rodičů
„Adam se narodil s vrozenou vývojovou vadou pravé strany těla, a ačkoliv je pravák, tak veškeré činnosti musí vykonávat pouze levou rukou. A to i s ohledem na mozkové křížení. Má potíže se soustředěním, pamětí, a učením obecně. Kromě výše uvedeného je Adam epileptik, a tak „prožíváme“ občas společně tyto velmi citlivé a nepříjemné zážitky, které jej též brzdí ve vývoji a občas vrací na začátek věcí, vědomostí, které se už naučil.“
Adam je velký bojovník. Táta je na něj pyšný.
„I když se od mala ve svém životě setkával s posměchem od svých vrstevníků. Vždy jim chtěl dokázat, že vše, co dovedou oni, tak on též, ať už se jednalo o přitahování na lavičce v tělocvičně, nebo v kurzech plavání a podobně. Bojoval vždy proti jejich útokům, kdy vědomi si toho, že má horší stabilitu, do něj záměrně strkali a on pak padal. A to rovnou na hlavu, neboť mu chyběla záchrana od jeho pravé ruky. S tímto se setkal i při své první snaze zapojit se do florbalového oddílu. I zde po několika trénincích opět musel čelit nepříjemným situacím ze stran svých spoluhráčů.
Asi před rokem začal Adam doma mluvit o tom, že by se chtěl věnovat bruslení, respektive hokeji. Jeho odhodlanost byla tak veliká, že i přes to, že jsem jej já od toho (dnes vím, že chybně) zrazoval, tak jsme si v říjnu tohoto roku našli cestu k Vlčí smečce zde v Plzni. Na první trénink jsme jeli s velkou obavou a na dotazy Adama, zda si myslím, že se naučí bruslit, jsem mu nedokázal odpovědět, ale přiznám se, že jsem nevěřil…
Jak hluboce jsem se mýlil, až se teď sám stydím. Adam se do toho vrhl i po prvním trochu neúspěšném pokusu s ohledem na brusle, které mu vůbec nesedly a jeho pravou nohu nedokázaly dostatečně zafixovat. Nevzdal to a díky naprosto úžasnému přijetí Vlčí smečkou začal hned na svém druhém tréninku bojovat jako správný člen této úžasné party. Osobním přístupem jej každým dalším tréninkem dostává dál a dál.“
Adam si Vlčí smečku zamiloval. A my jeho.
„Jeho pokroky jsou s ohledem na jeho tělesné omezení naprosto neuvěřitelné a každý trénink nám pohled na něj žene slzy do očí. Celá parta kolem něj jej povzbuzuje, motivuje a připravuje mu i speciální zážitky, jako bylo například setkání s Romanem Vráblíkem, extraligovým hráčem, který mu přinesl podepsanou fotografii a vyfotil se s ním. Adam sice vypadá mezi ostatními vlčími prcky jak jejich o hodně starší „brácha“, ale to vůbec nevadí, protože je to právě to, co dělá Vlčí smečku tím, čím jsou. Na nic si nehrají, jsou otevření, laskaví, přátelští a přesně jak je psáno, u nich má místo doopravdy každý! Děkujeme Vám všem!“
Zde odkaz na video ČT